Rezidenční pobyty pro běloruské umělce
Ambasáda nezávislé běloruské kultury při Centru experimentálního divadla iniciovala rezidenční pobyty pro běloruské umělce.
Rezidenční pobyt pro běloruské spisovatele
Ve spolupráci s partnery vyhlašujeme následující rezidenční pobyty:
I.
Společně s Českým literárním centrem vyhlašujeme rezidenční pobyty pro běloruské spisovatelky a spisovatele.
Sjarhej Kalenda
(Сяргей Календа, nar. 1985 v Kapylu)
je spisovatel a redaktor, vzděláním kulturolog hebraista. Absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů Běloruské státní univerzity a oddělení literatury a filozofie Běloruského kolegia. Je členem Běloruského PEN klubu a Svazu běloruských spisovatelů. Vydal na tucet prozaických knih, z nichž se některé dostávaly do užšího výběru různých literárních cen, jde např. o autobiografickou zpověď Cesta na konec lůžka (Падарожжа на край ложка), povídkovou sbírku Občas pankáči umírají (Часам панкі паміраюць) či sbírku pro děti Baltské ponožky (Балтыйскія шкарпэткі). S první ženou výtvarnicí Vasilisou Paljaninou založil a jako šéfredaktor vydával časopis aktuální prózy Makulatura (vyšlo 10 čísel, jedno z nich bylo věnováno slovenské literatuře), od r. 2017 vydává literární občasník Minkult. Kalenda v dětství absolvoval uměleckou školu hry na klarinet a saxofon, v posledních letech se věnuje i výtvarnému umění a je profesionálním uznávaným kadeřníkem. Se svojí druhou ženou se stal otcem. Během rezidenčního pobytu v Brně plánuje dopsat knihu o biblických přikázáních a editorsky pracovat na dalším čísle občasníku Minkult s tématem Virus a volby.
Nasta Kudasavová
(Наста Кудасава, nar. 1984 v Rahačově)
je básnířka. Vystudovala ruskou filologii na Běloruské státní univerzitě a pak navazující magisterský program v oboru Literární věda tamtéž. První básně publikovala v 15 letech v týdeníku Naša Niva. Upozornila na sebe hned první sbírkou Listí mých rukou (Лісце маіх рук, 2006). Po studiu v Minsku několik let žila s manželem v Petrohradě, v Homelu nebo na běloruském venkově, avšak se po rozvodu vrátila do rodného Rahačova nad řekou Dněprem, kde vychovává syna a dceru. Dodnes vydala 4 básnické knihy, přičemž třetí – Mé nevymluvně (Маё невымаўля, 2016) – byla Běloruským PEN klubem uznána za vůbec nejlepší běloruskou knihu roku. V únoru 2021 se Nasta Kudasavová stala držitelkou ceny Michase Stralcova a u této příležitosti vyšel její první rozsáhlejší výbor Jaro. Rtům je těsno (Вясна. Вуснам цесна). Během rezidenčního pobytu v Praze by Nasta Kudasavová ráda připravila sbírku věnovanou tématu běloruského protestního roku 2020, psala nové texty a pracovala na překladech zajímavé udmurtské básnířky Larysy Orechovové.
Diana Balyko
(nar. 1979)
je běloruská rusky píšící dramatička, básnířka a prozaička. Vystudovala historii na Běloruské státní univerzitě a pak dramatickou tvorbu na Literárním institutu v Moskvě.
Na spisovatelském kontě má pět básnických sbírek, dvacet divadelních her a řadu knih o praktické psychologii. Její hry byly inscenovány asi v třiceti divadlech různých zemí, nejúspěšnější zatím byla hra Bílý anděl s černými křídly.
Kromě Minsku Diana Balyko nějakou dobu žila a tvořila v New Yorku, Moskvě, Rize. V r. 2021 musela kvůli aktivní společenské pozici odjet před pronásledováním z Běloruska i s rodinou do ukrajinského Kyjeva, odkud následně o rok později uprchla před válkou a momentálně se zdržuje v České republice.
Diana Balyko má dvě děti.
II.
Ve spolupráci s Domem umění města Brna vyhlašujeme rezidenční pobyty pro běloruské výtvarníky a umělce.
Uladzimir Hramovič
(Уладзімір Грамовіч, nar. 1989)
je běloruský umělec žijící a pracující v Minsku, který ve své práci zkoumá vývoj a vliv ideologie a sociálních změn na „hmotu“ - ať už prostřednictvím litografie, archivních dokumentů nebo struktury města. Zajímá se o „uvíznutí“ v paměti a kopiích, reprodukcích - kde už není „aura“, ale je tu něco, co v originále není. Jeho nedávné projekty zahrnují práci s archivními dokumenty, historií vizuální kultury SSSR a současného Běloruska, stejně jako předměty ze soukromých uměleckých sbírek a veřejných prostor.
Jako umělec i jako aktivista se účastní protestů v Bělorusku. Byl zatčen a strávil 15 dní ve vězení.
Alesia Pcholka
(nar. 1990)
Alesia Pcholka je výtvarnice, fotografka, badatelka, manažerka kulturních projektů. Založila první dobročinný obchod KaliLaska a sociokulturní iniciativu VEHA, kterou zároveň vede jako umělecká ředitelka. Na European College of Liberal Arts v Bělorusku vyučovala předmět Vizuální dějiny každodennosti. Mezi hlavní témata umělecké práce patří dějiny každodennosti a kultura paměti.
III.
S Národním divadlem a s mezinárodním centrem Pražské křižovatky vyhlašujeme rezidenční pobyty pro běloruské dramatiky.
Axana Hajková
Аксана Гайко, nar. 1976 v Brestu)
je režisérka, herečka, scénáristka a kulturní organizátorka. Má technické VŠ vzdělání, nicméně již 20 let působí v ryze umělecké sféře. V roce 2001 založila v Brestu Svobodné divadlo, jednu z prvních alternativních scén v Bělorusku, z něhož o 10 let později vzešlo divadlo Kryly Chalopa (zkráceně z azbuky KX). Na divadelní scénu se časem napojilo kulturní prostranství KX a Axana Hajková celou tuto nezávislou kulturní instituci již léta řídí. S Divadlem KX se zúčastnila mnoha workshopů a festivalů v různých zemích Evropy. V rodném Brestu pracovala na performativních a divadelních projektech, např. v centrech pro lidi se zdravotním postižením, pro sirotky či čečenské uprchlíky. V posledních letech se věnuje hlavně dokumentárnímu divadlu. Mezi velké realizace z posledních let patří projekty Černobyl nebo Brest Stories Guide (dramatizovaný audioprůvodce po místech holocaustu v jejím rodném městě). Za aktivní občanské postoje zažívá v posledních měsících Prostranství KX enormní tlak ze strany režimních institucí od hasičů po finanční úřad.
Alena Ivaňušenková
(Алена Іванюшэнка, nar. 1991 v Minsku)
je dramatička. Vystudovala fakultu žurnalistiky na Běloruské státní univerzitě a Školu mladého spisovatele při Svazu běloruských spisovatelů. Je autorkou 5 divadelních her, z nichž se většina dostala do užšího výběru různých dramatických soutěží nebo získala zvláštní ocenění. Tři hry byly uvedeny na jevišti. Věnuje se dokumentárnímu divadlu, píše výrazným moderním jazykem v duchu poetiky nového dramatu, dotýká se ostrých sociálních témat, zejména otázek postavení ženy ve společnosti. Spolu s manželem divadelním režisérem a teoretikem Aljaxejem Strelnikavem, propuštěným nedávno z Akademie umění za své občanské postoje, vychovává syna.
IV.
Činohra Národního divadla / rezidenční pobyt pro dva běloruské dramatiky.
Andrej Ivanov
nar. 1984
je běloruský dramatik, scenárista a režisér, v současné době žije a působí v Moskvě. Jeho dramatický debut To všechno ona (2012) byl oceněn na řadě soutěží, přeložen a inscenován v několika jazycích včetně češtiny. Následovaly další hry, například Dětská křížová výprava (2014) o přenesené odpovědnosti a očekávání vlastního spasení prostřednictvím druhého člověka, Rudý vlk (2015) o vstupu do dospělosti, který podněcuje částečně fantastická postava afghánského vysloužilce Stase, či Princezna z učňáku (2018), na jejíž motivy vznikl v roce 2020 stejnojmenný film. Píše také pro děti: hra Srpen-6 (2018) vypráví o chlapci, který se prostřednictvím smyšleného kosmu snaží vyrovnat se smrtí a zároveň nastupující dospělostí.
Alexej Makejčik
nar. 1985
úspěšně debutoval hrou Stud (2015), kterou napsal v rámci Laboratoře dramatického psaní Centra běloruské dramaturgie a která figurovala mezi finalisty festivalů současného dramatu. V jeho hrách se často objevuje motiv neschopnosti komunikace současných lidí a to, jak tato absence přirozeného kontaktu a dialogu formuje psychologii vztahů a jednotlivce. Příkladem je text Zmatek (2019) – brilantní dialog psychoterapeutky a jejího klienta, při kterém se postupně vzájemně vyměňují role a pozice. Velmi originální je i Makejčikova hra Zabydlet se v betonu (2018), o mladém páru procházejícím partnerskou krizí.
Ke stažení
Fotografie z výstavy