Divadelní třída CED: Tvůrčí prostředí otevírající cestu k poznávání světa divadla

HaDivadlo již druhou sezonu organizuje Divadelní třídu CED, dramaťák pro mladé dospělé ve věku 14–18 let. Vedle původní čtrnáctičlenné skupiny, která se pod vedením lektorky Terezy Chvátalové scházela celý loňský školní rok a v červnu 2023 na Sklepní scéně CED premiérovala svou první autorskou inscenaci s názvem Datum expirace, vznikla v této sezoně pro velký zájem i druhá třída. V těchto měsících už oba ročníky připravují nové autorské projekty, které budou mít premiéru opět v červnu. Se dvěma účastníky, Mari a Iljou, kteří dramaťák navštěvují od počátku, jsme si povídali o zkušenostech se společnou autorskou tvorbou i o tom, co vše jim Divadelní třída CED přináší.

Jak jste se o Divadelní třídě CED dozvěděli a proč jste se rozhodli do ní zapsat?

Mari: Nějaký dramaťák jsem dlouho hledala už předtím, než jsem v září 2022 objevila Divadelní třídu CED, která je mou úplně první zkušeností s dramatickým kroužkem. Různě po Brně jsem potkávala plakáty Klubu mladých diváků Brno. Když jsem si o něm zjišťovala víc, narazila jsem na fotku lektorky Terky Chvátalové spolu s informací, že se pod jejím vedením bude otevírat Divadelní třída CED a zájemci můžou přijít na první ukázkovou hodinu. Na tu jsem přišla a moc se mi líbilo, jak příjemné a otevřené prostředí na ní bylo, včetně toho, že nikdo nebyl nucený dál chodit, pokud nechtěl. Z několika lidí se pak vytvořil soubor, v červnu jsme měli premiéru naší první společné inscenace a jednohlasně jsme se rozhodli, že v Divadelní třídě CED chceme pokračovat dál.

Ilja: Před dvěma lety jsem do Česka přišel z Ukrajiny a vůbec jsem nevěděl, že takovýto dramaťák existuje. Měl jsem ale možnost spolupracovat v HaDivadle s Maxem Nowotarskim, původem Ukrajincem a nyní studentem režie na JAMU, na projektu Než skončí válka. Na inscenaci se podílel také dramaturg Matěj Nytra, který mi navrhl, jestli nechci s divadlem pokračovat, chodit do nějakého dramaťáku, a tak dále poznávat svět divadla.

Ani jeden z vás tedy předtím do žádného dramaťáku nechodili a s výjimkou Iljovy zkušenosti s projektem Než skončí válka bylo Datum expirace vaším prvním setkáním s kolektivní tvorbou. V Divadelní třídě CED je vás navíc pod vedením Terezy Chvátalové hned čtrnáct. Jak práce na autorské inscenaci v tolika lidech probíhá?

M: Řekla bych, že Datum expirace do velké míry vznikalo na principu náhody. Nikdo z nás nevěděl, jak bude konečná inscenace vypadat, co z průběžné práce na hodinách se do ní dostane a co ne. Výsledek je takovou koláží z našeho zkoušení. V polovině roku jsme například zkoušeli autorské psaní a hodně z textů, které se v inscenaci objevují, vzniklo právě tam, aniž bychom v době psaní věděli, že už vytváříme texty přímo pro inscenaci.

I: V mém případě byla (a stále je) výzvou jazyková bariéra. Ze začátku jsem vůbec nechtěl mluvit, nevěděl jsem jak. Neznal jsem slova, kterými bych sebe a situace popsal. To bylo těžké, ale myslím, že jsem to zvládl.

Datum expirace teď po téměř roce oprašujete pro poslední uvedení. Je pro vás náročné se k němu vracet?

M: Je, protože v něm nemáme postavy, ale do velké míry vystupujeme přímo za sebe. Součástí inscenace jsou například texty, které jsme psali přímo o sobě, takové naše stručné životopisy, v nichž tak trochu svlékáme svou duši. Svůj text jsem přepsala, protože už jsem s jeho původním obsahem nesouzněla. S jednou kamarádkou z Divadelní třídy jsme se nedávno bavily o tom, jak je pro nás paradoxně těžké zastupovat na jevišti samy sebe, když se nacházíme v jiné fázi života než před rokem. Ztvárňovat nějaké fiktivní postavy by bylo jednodušší. Jako první zkušenost na jevišti to pro mě tedy bylo celkem náročné, stejně jako je náročné se teď k inscenaci po roce vracet.

Iljo, už jsi zmiňoval jazykovou bariéru. Je pro tebe v tomto ohledu návrat k Datu expirace naopak v něčem lehčí? Cítíš po této stránce zlepšení?

I: Zlepšení oproti červnu určitě cítím, jazyk už pro mě není takovým problémem. Jako větší problém vnímám spíš to, že se na zkouškách málokdy zvládneme setkat všichni a je obtížné takto pracovat. A třeba na předposlední uvedení, které bude teď o víkendu, jeden člověk nemůže přijít vůbec. A pak už bude derniéra v HaDivadle.

M: Ano, v podstatě vznikají paralelně dvě různé verze. Na našich pravidelných středečních zkouškách se bohužel nikdy nezvládneme setkat v kompletním počtu. Máme ale domluvené speciální celodenní zkoušky, kde se musíme sejít opravdu všichni.

Součástí náplně Divadelní třídy CED jsou kromě zkoušek také společné návštěvy divadelních představení. Ovlivňují zážitky z nich také tvorbu na hodinách?

I: Spíš se na ně odkazujeme jako na takové aktuality – tohle jsem viděl, takové to bylo…

M: Myslím ale, že z inscenací, které jsme viděli, Terka často čerpá inspiraci. Už se párkrát stalo, že pro nás na hodinu vytvořila zadání, které ze zhlédnutého představení nějakým způsobem vycházelo.

Kromě oprašování loňského autorského projektu už zkoušíte také novou inscenaci, která bude mít premiéru opět v červnu. O čem bude?

M: Už možná máme i název! Zatím je provizorní: Takže to bude dnes. Inspirovali jsme se prózou Victora Huga Poslední den odsouzencův. Je pro nás změnou, že vycházíme z konkrétního textu. Málem se nám stalo, že jsme ho vypustili a směřovali opět k takovým kolážím, zatím se ale předlohy stále držíme. Hlavním hrdinou románu je vězeň, o kterém nevíme, za co byl odsouzen. Vše se odehrává v prostoru jeho cely, kde pozoruje jména napsaná na zdi. V inscenaci jsme se rozhodli zabývat trestem smrti. Udělali jsme i výzkum, co si o tomto tématu myslí lidé v Brně. Otázky jsme kladli svým známým i lidem na ulici a jejich odpovědi, které máme zaznamenané ve formě nahrávek, bychom do výsledného tvaru chtěli zapojit. Mimo to budou v inscenaci také různé příběhy z historie.

I: Je velké plus, že se teď zabýváme takto konkrétním tématem. Datum expirace bylo v tomto ohledu více abstraktní a těžší ho pochopit bylo i konkrétně pro mě. Na novou inscenaci se moc těším.

M: Já taky. Myslím, že se bude jednat o kompaktnější celek, kterým předáme něco konkrétního.

Poslední otázka. Co vám zatím chození do Divadelní třídy CED přineslo?

M: Poznala jsem díky tomu spoustu lidí z prostředí divadla, ale hlavně sebe. Dost jsem si posunula komunikační hranice, prolomila jsem nějaké bariéry v socializaci. Před dvěma roky bych nebyla schopná toho, co dokážu teď. Dokonce ještě v polovině minulého roku jsem chtěla v Divadelní třídě skončit. Přišlo mi, že mi to nejde, v některých situacích jsem se necítila vůbec dobře. V tomto mi moc pomohla Terka, když mi řekla, že ne všichni musí dělat vše – každý si může najít to, co mu jde nejlíp a co dělat chce. Myslím, že se nám rozdílné pozice v souboru už rýsují. Někdo nápady přináší, někdo je dokáže zinscenovat, provést vlastním tělem. Díky Divadelní třídě si mnohem více uvědomuji, že se na divadle nemusím podílet jen jako herečka. Vzniklo v ní velmi tvůrčí prostředí, o kterém jsem dříve ani nevěděla, že může existovat. To mě moc inspirovalo a stále inspiruje.

I: Mně se díky Divadelní třídě určitě stále zlepšuje komunikace v češtině. Kromě toho ale přemýšlím o tom, že bych šel po střední škole studovat JAMU, herectví nebo režii. Divadlo mám rád a chtěl bych se v tomto oboru dále rozvíjet.

M: O studiu nějakého divadelního oboru uvažuju i já, zatím ale stále hledám, co by mě bavilo nejvíc.

Rozhovor vedla Iva Heribanová.

Foto z premiéry inscenace Datum expirace v červnu 2023 Terezie Fojtová.