CED_OBSERVER: prostřednictvím umění a tvorby přemýšlet o sobě samém, o společnosti a o světě

Barbora Liška (*1993) vystudovala divadelní vědu a germanistiku na Masarykově univerzitě. Dlouhodobě se zabývá performancí, pohybovým divadlem a divadelním tancem, čemuž věnuje i svůj disertační výzkum. Zabývá se též popularizací divadla mezi středoškolskými studenty mimo jiné v rámci projektu juniorské univerzity DiFa JAMU a coby lektorka dramaturgie v brněnském HaDivadle.

Foto: David Konečný

Baru, na začátek by mě zajímal samotný zrod nápadu stážového cyklu CED_OBSERVER. Jak a kdy se stalo, že jste se s Jakubem (manželem) rozhodli pro tuto specifickou formu?

První stáž CED_OBSERVER proběhla na podzim 2020. Tehdy jsme ji s Jakubem chystali s myšlenkou napojit se coby redakce CEDITu (tehdy jsme ji tvořili jen já a Jakub) na studující divadelních věd, vlastně naše mladší spolužáky*čky, a prostřednictvím prakticko-teoretického semináře s nimi řešit teorie a koncepty, které nám připadaly pro myšlení o divadle a jeho roli dnes aktuální a důležité, ale které naše katedry v nabídce předmětů nenabízely. V podstatě šlo o to jinou formou využít styl uvažování, který jsme aplikovali při tvorbě CEDITu a navázat kontakt s mladými dospělými, kteří brzy vystudují a stanou se součástí kulturního sektoru na různých pozicích v současných divadelních institucích či nezávislé scéně, které dle našeho názoru a zkušeností vyžadují orientaci v konkrétních specifických tématech a přístupech. 

Vznikal vůbec na začátku s takto dlouhodobým výhledem, nebo šlo primárně o splnění povinné pedagogické činnosti v rámci doktorského studia?

Určitě nešlo o pragmatismus splnit si pedagogickou činnost v rámci doktorského studia. Uspořádat stáž jako předmět na Katedře divadelních a filmových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci a Katedře divadelních studií v Brně se ukázalo spíš jako funkční a efektivní cesta, jak jednoduše oslovit konkrétní cílovou skupinu lidí a sehnat zájemce o seminář CEDITu. Podařilo se nám i navzdory covidové pandemii, která byla tehdy v plném proudu, uskutečnit online formou předmět, v němž jsme se v první části stáže zabývali teoretickými texty z oblastí feministické teorie, ekologie, intermédií a technologií a v druhé části využili poznatky jako nástroje pro analýzu fungování instituce Centra experimentálního divadla se všemi jeho scénami. Vzniklo celkem pět výstupů, které si kladly a zodpovídaly otázky ohledně fungování CEDu ze zmíněných perspektiv. Na jaře 2021 pak proběhla ve formě vypsaného předmětu pro KDFS UPOL, KDS MUNI a dokonce Germanistiku MUNI ještě jedna (stále online formou) stáž věnovaná analýze autorské postury umělce*kyně, kterou vedl jen Jakub, protože v tu dobu se právě narodila i naše dcera.

Foto: účastníci callu

A co konkrétní podoba stáže? Jak ta se v čase proměňovala?

Tyto dva zmíněné běhy CEDIT_OBSERVERU byly realizovány jako tradiční vysokoškolské semináře, tedy čtení textů, dialog o nich, pak definice výzkumné otázky a aplikace na konkrétní materiál, o němž se chci něco nového dozvědět a prozkoumat ho. S dalším během laboratoře na podzim 2021 se forma stáže začala postupně měnit, až vykrystalizovala do své současné podoby otevřené teoreticko-tvůrčí platformy pro myšlení o konkrétním fenoménu, kdy se v duchu obratu k tělesnosti (což je jedna z novějších perspektiv různých humanitních věd, jak zkoumat společnost a kulturu s ohledem na to, jak funguje tělo člověka a jak ovlivňuje jeho myšlení) zabýváme zvoleným tématem na úrovni práce s texty a myšlenkami teoretiků*ček v kombinaci s tvůrčími metodami z oblasti performativního umění se zapojením tělesné zkušenosti. Zřejmě to chce příklad, co si pod touto fúzí práce s teoriemi a texty a tvůrčí prací představit (záměrně nepoužívám slovo „umělecké“, protože definice umění a toho, co chápeme jako umělecké, je podmíněno vždy konvencemi dané společnosti.) 

V rámci poslední laboratoře věnované fenoménu „ruiny“, kterou připravili performerka Katarína Marková a dramaturg a divadelní teoretik Milo Juráni, zúčastnění nejen že načítali texty o ruinách vybrané z oblasti antropologie, filosofie a sociologie, ale mimo to praktikovali různá tělesná cvičení využívaná v performativní tvorbě, současném tanci a pohybovém divadle, nebo vyšli do terénu dvou brněnských ruin (sportovního stadionu za Lužánkami a Kohnovy cihelny na Červeném kopci), kde pomocí různých médií a přístupů zachycovali a tvořili svou zkušenost s prostředím. Někdo fotil, někdo natáčel zvuky, někdo se zde věnoval automatickému psaní, někdo zde tančil… Zní to možná banálně a možná to vzbuzuje pochyby, jestli se těmito metodami dá na něco kloudného přijít, jestli nezůstane jen u dojmů. Zajímavé ale je, že v rámci krátkého performativního výstupu, myšlenkového jamu, který na konci laboratoře vznikl, zúčastnění docházeli k podobným závěrům a odpovědím na základní otázku, co je to vlastně ruina, jaké má aspekty a co vlastně říká o společnosti, které se lze dočíst v teoretických studiích o ruinách, které vznikly v akademickém prostředí. Tento postřeh mě znovu přesvědčil o tom, jak moc se na našem vnímání a uvažování podílí naše tělesnost a praktické zakoušení a že poznávat, učit se a přemýšlet lze i jinými způsoby než jen prostřednictvím čtení, vedení dialogu a psaní, jak to většinou známe z českého školství a akademického prostředí.

Foto: účastníci stáže CED_Observer

Proč došlo k transformaci z CEDIT_observeru na CED_OBSERVER?

Upřímně řečeno šlo jen o snahu poukázat na to, že laboratoře pořádá CED a ne třeba některá ze scén, které pod CED patří. Je to jen kosmetická věc, která za sebou nemá moc velkou hloubku. Je legrační, že stejně většina studujících, kteří se do laboratoří hlásí, v motivačních dopisech píší, že se hlásí do CEDIT_observeru a taky o tom tak pak mluví. Prostě je mají spojené logicky s CEDITem a ne s CEDem. Samotné mi přijde změna názvu matoucí, ale některé kompromisy vznikající na úrovni větší instituce zkrátka někdy z různých příčin a vlivů různých aktérů vedou k ne úplně logickým řešením. Jsem ráda, že lidé, kteří se do laboratoře hlásí, jdou po obsahu, který mají spojený s CEDITem a tím, jaké nastavuje myšlení o divadle a o světě, a samotný název úplně neřeší.

Kdo se vlastně dnes stáží účastní? Proč došlo před podzimním turnusem 2022 k otevření nejen studentům a studentkám vysokoškolským, ale i těm středoškolským?

Přijde mi důležité, aby laboratoř byla co nejvíce nízkoprahová, jak to jen jde, což už samo o sobě v kontextu divadla moc nejde, protože divadlo je v současné době záležitostí určitého segmentu elit. Pro to, aby někdo chodil do divadla a sledoval divadelní tvorbu, jsou pořeba nejen peníze, ale i vzdělání a určité sociální zázemí. I navzdory této skutečnosti se ale snažíme o co největší přístupnost co nejširší veřejnosti mladých lidí – proto se za laboratoř neplatí účastnický poplatek, jedinými dvěma požadavky jsou přihláška ve formě krátkého textu o tom, jak se zájemce*kyně vztahuje k tématu laboratoře, a pokud možno účast na všech setkáních laboratoře. Vzhledem k tomu, že se idea laboratoří CED_OBSERVER během tří let trvání postupně dotvářela, proměňovala a konkretizovala do současné podoby, došlo nám, že není potřeba směřovat výzvu k přihlášení jen k vysokoškolským studentům, ale že by laboratoř mohla zajímat i studující středních škol. Jde tedy o to nestavět bariéru ani na základě věku ani zaměření studovaného oboru či stupně školy, laboratoř je myslím svou metodikou a zaměřením vhodná pro lidi od prváku na střední výše. Horní věkovou hranici nemáme. Zájem o performativní umění, divadlo a poznání vycházejících z jeho metod může protínat lidi opravdu z různých kontextů společnosti.

A kdo stážemi provází? Jak se proměňovala tvá pozice u jednotlivých běhů?

Laboratoře jsou nastaveny momentálně tak, že tandem provázejících připraví téma, materiál a program setkání. Ideální je za mě kombinace dvou lidí, kteří se k tématu laboratoře staví z trošku odlišné perspektivy, ale spojuje je jak samo téma, tak idea poznání, kterou se v CED_OBSERVERU snažíme naplňovat. Je důležité, aby tato kombinace lidí dokázala přinést jak metody více tělesné, tvůrčí a zakoušecí, tak teoretické zdroje a tvůrčí možnosti práce s nimi.  

Sama jsem se v tomto formátu podílela na přípravě laboratoře na podzim 2022, kdy jsme společně s klaunem, tanečníkem a aktivistou Florentem Golfierem připravili laboratoř protínající téma environmentálního aktivismu a klaunství. Jinak sama sebe vidím jako nositelku ideje tohoto způsobu laboratorního teoreticko-tvůrčího „poznávání“ nebo řekněme „vzdělávání“ v kulturní divadelní instituci a prakticky organizátorku (i když slovo vzdělávání nemám moc ráda, protože je na mě v našem kulturním kontextu příliš spojeno s představou, že někdo více vědoucí předává informace a know how těm méně vědoucím, kteří je jen pasivně přijímají a osvojují a replikují tak konkrétní vědění, aniž by byli vedeni k tomu o něm sami přemýšlet. Mám větší důvěru v koncept poznání, kdy někdo zkušenější provází konkrétním tématem, fenoménem či know how a podporuje druhé ke zvědavosti, jak je uchopovat a aplikovat a proces učení je zde obousměrný – učí se od sebe navzájem provázející i provázený.)

Foto: Florent Golfier

A jak se teď s CED_OBSERVERY po letech loučíš? Je to vlastně loučení, nebo jen pauza a budeš dohlížet zpovzdálí?

I přes příchod druhého dítěte je v mém zájmu laboratoře udržet v chodu. Jsem sice v určitém smyslu duchovní matkou projektu, ale nejsem v tom sama a i aktuální redakce CEDITu má zájem laboratoře udržet. Bohužel nám pro nadcházející dva běhy na podzim 2023 a jaro 2024 nevyšel zamýšlený grant, ale hledáme jiné možnosti financování, které by konání laboratoří udrželo. CED_OBSERVER bude určitě nějakou formou pokračovat, jen já v tom nebudu jako hlavní organizátorka a možná se forma laboratoří zase trochu v nových podmínkách promění.

V čem vidíš největší přínos stáží napříč jednotlivými běhy CED_OBSERVERU, na co bys třeba nalákala potenciálního bázlivého zájemce nebo zájemkyni?

Prostor pro poznání v kulturní instituci CEDu si definuji jako prostor na pomezí nebo meziprostor, který není svázán ani konvencemi vzdělávání, jak jej známe ze státního školství, ani konvencemi umělecké tvorby s důrazem na vytvoření uměleckého díla, což s sebou nese někdy kontraproduktivní tlak na výkon, kvalitu či profesionalitu, což může být v samotné tvorbě svazující. Cílem laboratoře CED_OBSERVER není vytvořit umělecké dílo, ale prostřednictvím umění a tvorby přemýšlet o sobě samém, o společnosti a o světě. CED_OBSERVER je podle mě možností, jak se realizovat a učit v kolektivu různorodých lidí, podnikat cestu za poznáním experimentálním, tvůrčím a kreativním způsobem na pozadí kvalitních a inspirativních myšlenkových zdrojů.

Foto: Jakub Šnajdr

CED_OBSERVER 07

Další ročník výzkumné stáže CED_OBSERVER se zaměří na promýšlení možností, jak a proč psát o umění a o kultuře. Stáž bude rozdělena na dvě části a bude jí provázet redakce časopisu CEDIT.

Josefína Formanová (*1991) vystudovala filosofii na FF UK a v současnosti je zde doktorandkou. V roce 2021 obdržela za původní esej v českém jazyce Cenu Toma Stopparda.

Petr Kubala (*1988) vystudoval sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity a v současné době pracuje jako výzkumník v sociologickém ústavu Akademie věd ČR, v.v.i., kde se v oddělení socioekonomie bydlení zabývá trajektoriemi bydlení mladých dospělých, participativním bydlením a globální krizí dostupnosti bydlení. Tematicky je však rozkročen mezi sociologii bydlení a divadlo, protože svou experimentálně psanou disertaci založil na dlouhodobém etnografickém výzkumu právě v divadelním prostředí.

Jakub Liška (*1994) vystudoval dramaturgii na JAMU. V současné době studuje doktorské studium na Katedře divadelních studií MU. Ve svém disertačním výzkumu se zabývá sociologií divadla, především institucionálními, sociálními a kulturními podmínkami, které ovlivňují či spoluurčují utváření divadelní dramaturgie.

První část (prosinec 2023 – únor 2024) budou tvořit diskuse a imaginativní cvičení vycházející ze současné podoby reflexe kultury a umění.

Druhá část  (únor 2024 – květen 2024) bude mít podobu redakční práce a bude směřovat k vytvoření nového čísla CEDITu.

Součástí programu bude společné setkání minulých účastnic a účastníků, lektorek a lektorů, kde se nastíní funkční rámec stáže a jejího dalšího vývoje.

Do sedmého běhu výzkumné stáže CED_OBSERVER 07 se bude možné přihlásit prostřednictvím opencallu, jehož podmínky budou zveřejněny do konce října 2023. 

Rozhovor připravila Kristýna Businská