Projekt Sex ukazuje, co všechno je divadlo v online éře
Prostor v brněnském Domě umění, 13 televizí, velkoformátová projekce, kompozice čtyř tabletů. Nic z toho nepřipomíná „klasické“ divadlo, ale přece jen to divadlo je. Představuje se v něm šest performerů, kteří společně skrze klávesnice „tkají rozvětvenou literární krajinu“. Vítejte na „představení“ Sex, projektu s provokativním názvem, který ale víc než tělo provokuje mysl. A ukazuje, že je třeba jednou provždy zahodit představu divadla jako kamenné instituce s vypolstrovanými sedadly a těžkou sametovou oponou.
„Vstoupíte dovnitř a sledujete kolaborativní práci šesti lidí sedících u jednoho stolu. Můžete se na ně dívat z různých úhlů, na všechny, nebo jen na jednoho. Vlastní děj je ale text, který společně tvoří do jedné velké Google tabulky,“ zasvěcuje do scény Matyáš Dlab, umělecký šéf divadla Terén fungujícího pod Centrem experimentálního divadla. Vlastně nic z toho na první pohled nepřivádí k názvu, který projekt má, a ani při jeho sledování nečekejte nic explicitně sexuálního. Víc než o fyzickém sexu nebo reprodukci je o intimitě a chuti sdílet s druhým člověkem čas a prostor. „Nechceme šokovat, vyvolávat diskuse o tom, jak si mohla příspěvková organizace dovolit dát projektu takový název. To už snad v roce 2021 nikoho nepřekvapí. Spíš využíváme zdánlivé jasnosti až banálnosti tématu, které se ale postupně komplikuje a komplikuje,“ přibližuje záměry autorů Dlab.
Tím hlavním je polský umělec Wojtek Ziemilski, divadelní režisér a inovátor, vizuální umělec a tvůrce současných děl, který má za sebou projekty v různých zemích světa. Žije ve Varšavě a podoba jeho brněnské inscenace krystalizovala asi rok. Původně měl zkoušet přímo na místě, ale komplikace spojené s šířením onemocnění covid-19 a návazné obtíže při cestách přes hranice si vynutily práci na dálku mezi Brnem a Varšavou. Tématu moderní komunikace o vztazích mezi dvěma lidmi to ale dalo další rozměr navíc. Samotné představení se zatím hrálo jen online, v říjnu se ale počítá i s jeho fyzickou verzí. „Pořád platí, že nám jde o autentické setkávání lidí v čase a prostoru, chceme si uchovat mezilidský kontakt,“ zdůrazňuje Dlab.
Tvůrci i diváci získali realizací Sexu nový pohled a zkušenost s tvorbou ve virtuálním prostředí a s prostředky, které jsou v lecčems nápomocné a v lecčems výzvou. „V online komunikaci je těžké lidi ztišit, přinutit je koncentrovat se. Když sedí u televizní obrazovky nebo monitoru, čekají hutný akční zážitek, takže koukat se 90 minut do excelové tabulky je pro ně složité,“ všímá si Dlab. Ona tabulka je ale zároveň velkou pomocí, drží „děj“ pohromadě. Šestice performerů tvořících text se během pěti minut dostane mimo prostor, který je možné obsáhnout jedním monitorem. Divák tak všechno sleduje na tabletu, který mu umožňuje procházet text tam, kam přesně chce.
Sex řeší nejen problematiku mezilidské komunikace, ale pracuje i s tématem zapojení technologií do života a moderně pojímaného umění. Divadlo Terén ve své práci vychází ze scénického umění, zpředmětňuje čas a fyzický prostor. A stejně se staví i k prostoru virtuálnímu. „Pokud jsou součástí našeho dnešního světa technologie, tak je pro nás absolutně přirozené s nimi pracovat. Žijeme-li v online světě, musíme se o něj z pozice divadelních tvůrců zajímat a používat ho,“ líčí Dlab. Vymezuje se ale vůči samoúčelnosti využití technologií. „Ve východiscích naší tvorby rozhodně nestojí, že budeme technologickou laboratoří. K dílům, která vznikají pod Terénem, přistupujeme vždy od znova bez předem přichystaných šablon. Pokud cítíme, že se potenciál tématu rozvine nejlíp za pomoci technologií, tak toho využijeme a uděláme technologicky náročnější projekt, jako je právě Sex. Ale ne za každou cenu. Současné divadlo nerovná se divadlo technologické,“ podotýká Dlab a zve na říjnové reprízy Sexu, při kterých si svoje vnímání technologií v umění i jejich zapojení v mezilidské komunikaci může prožít každý na vlastní kůži.
Wojtek Ziemilski *1977
Divadelní režisér a vizuální umělec, přednáší na divadelní akademii ve Varšavě a na Varšavské univerzitě. Jeho představení byla uvedena ve více než dvaceti zemích, například na festivalech jako Ruhrtriennale, Pražské Quadriennale, Festival Boska Komedia. Získal Mimo jiné hlavní cenu Zürcher Spektakel nebo hlavní cenu festivalu Fast Forward v Drážďanech. Ziemilski rozšiřuje ideu dokumentární performance. Jeho práce jsou často spojeny s problematizováním role diváka a samotných možností akce. S pomocí principů autorského divadla, real-time kompozice, ale i odkazů na svět vizuálního umění a dalších médií tvoří univerza, která kombinují estetické zkušenosti s intelektuálním zkoumáním.