Jak vidí Brno menšiny? Odpověď hledejte na Provázku

Alespoň jemné poodhalení jejich příběhů se jala zprostředkovat netradiční série hospodských kvízů, jež se od začátku letošní divadelní sezony odehrává na Provázku. Jmenuje se Jak vidí Brno? – a chce přinášet pohled na město očima menšin. V plánu je uspořádat pět kvízů v průběhu roku, vždy jeden za dva měsíce.

„S iniciativou přišlo umělecké vedení divadla letos na jaře. Ve chvílích, kdy se střídala ve vedení Anička Davidová s Martinem Sládečkem. Právě oni jsou společně s Kateřinou Menclerovou iniciátory kvízů, jež během dvou hodin přinesou trochu klasické zábavy, ale především mimořádnou porci silných příběhů lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli právě v Brně a jejichž pohled majorita nezná. V letošním roce nás kromě Bělorusů a queer komunity čekají ještě Romové, tělesně postižení a muslimové. Nicméně zrovna dneska jsem přemýšlela nad tím, že strašně zajímaví by byli lidé bez domova,“ popisuje herečka Tereza Volánková, která kvízy v současnosti připravuje společně s lektorkami Marií Klemensovou a Kristýnou Boháčovou.

První díl se konal v sobotu 16. října a byl věnován – vzhledem k tomu, že v budově Centra experimentálního divadla (CED) na Zelném trhu sídlí Ambasáda nezávislé běloruské kultury – právě běloruské komunitě. I když, komunita je v případě Bělorusů přece jen poměrně nadnesené označení. Setkání ukázalo, že v Brně sice žijí stovky lidí ze země označované za „poslední evropskou diktaturu“, ale většina z nich nemá potřebu se s krajany stýkat.

„Bělorusové, kteří tu žijí, většinou nemají možnost se do vlasti vrátit. Proto snadno zaplouvají mezi místní obyvatele a rychle se stávají Brňany. Ale příběhy, které v rámci kvízu vyprávěli, byly opravdu mimořádně silné. K rozproudění hovoru o současné politické situaci a pocitu bezmoci z ní hodně pomohl překladatel a velvyslanec Ambasády nezávislé běloruské kultury Sjarhej Smatryčenka,“ popisuje lektorka Marie Klemensová. Vyzdvihuje přitom muže, který v Brně žije už od roku 2011, učí tu češtinu pro cizince, na dálku koordinuje vydávání českých knih v Minsku a pro české čtenáře připravil už několik výborů povídek běloruských autorů.

V prosinci se představí queer komunita

Zatímco běloruské expaty bylo pro organizátory poměrně těžké získat – a kontakty přicházely postupně jeden po druhém, prosincový díl by měl být z hlediska oslovení komunity výrazně jednodušší. „V rámci queer festivalu Mezipatra budou v našem divadle probíhat hned tři debaty. Organizátoři Mezipater nás tak už dnes napojují na lidi, kteří jsou součástí komunity. Samozřejmě, výzva půjde i tak formou sociálních sítí. Tahle komunita je daleko kompaktnější, je více zvyklá se scházet – a samozřejmě je také daleko větší,“ dodává Tereza Volánková, která se na Provázek vrátila před dvěma a půl roky, po devíti letech strávených v Praze.

Otázky pro samotný pub kvíz se pak vymýšlí už v kooperaci se samotnou komunitou. „Snažíme se, aby se všech čtyřicet otázek týkalo jak dané komunity, tak Brna jako takového. Už první setkání naznačilo, že pohled menšin se od majority opravdu hodně liší. Ale taková byla i prvotní myšlenka, kdy jsme chtěli otevřít divadlo a pozvat sem menšiny. Vzkázat jim, že divadlo je i jejich prostor. A naopak inspirovat i naše tvůrce netradičními úhly pohledu. Ostatně, už když se chystalo představení Gadžové jdou do nebe, byli k tomu přizváni zástupci romské komunity. Od té doby spolupracujeme dál. Divadlo se i díky současnému vedení hodně věnuje důležitým a často opomíjeným tématům, jako jsou sociální nerovnost, environmentální krize nebo hledání člověka, který obstojí ve světě budoucnosti,“ doplňuje Tereza Volánková.

Lektorka Marie Klemensová pak dodává: „Obecně platí, že v rámci Provázku chceme klasická představení obohacovat o doprovodné aktivity. Přejeme si, aby diváci nebyli jen konzumenty inscenace, ale měli možnost hlouběji objevovat témata, o kterých inscenace vypovídají, získat více kontextových informací k samotnému dílu.“ Teď si zbývá přát jediné. Aby epidemická situace umožnila po dvou letech živá setkávání.