V Divadle Husa na provázku nastává Čas srdce!

V nečase, jako je tento, není těžké podlehnout pocitu, že jsme slabí a bezmocní. Rezignovaně se smířit s vlastní slabostí, vzdát se představy o své síle i zodpovědnosti za ni a pokusit se před tím vším uzamknout či alespoň zavřít oči je lákavé. Zvláště, když jsou mezi námi stále ještě ti „silní“, do jejichž náruče se pak lze bezpečně stulit a kteří nás prý proti všemu, co nás ohrožuje (často je to podivuhodně konkrétní skupina lidí), ochotně zaštítí vlastními těly.

Jsme však skutečně tak slabí? Na Provázku se tomu zdráháme uvěřit. Příliš  hluboko se nám pod kůži zaryly chvíle bezprostředně po vypuknutí první vlny koronavirové pandemie a války na Ukrajině, konkrétní tváře a ruce lidí, kteří bez váhání otevřeli své dveře a vyšli z prostředí známého, aby druhým nezištně darovali svůj čas a síly. Zatímco leckterý mocný tvrdil, že je bezmocný, a zodpovědní jednali nezodpovědně, vyrůstali mezi námi na těch nejneočekávanějších místech zcela noví a nepravděpodobní hrdinové a hrdinky. Anebo tu byli vždy? Jisté je, že přímo před našima očima dokazovali, že nic není nemožné. Až se jednou budeme za těmito dny ohlížet, chceme si pamatovat právě je. Jejich srdnatostí a nezdolnou vírou ve vlastní moc, která přichází, pokud ji druzí skutečně potřebují, se na Provázku v následujících měsících toužíme inspirovat.

V sezoně 2022–2023 bychom se spolu s vámi pod heslem Čas srdce odvozeným od jednoho z titulů chtěli dotknout vlastní síly a vydávat se za bohatstvím zdrojů, z nichž se bere. Rozhlížet se po inspiraci a povzbuzení. Nebudeme přitom popírat křehkost (nikoli slabost) svou i cizí, naopak – jak rádi bychom ji přijímali a sami sebe zakoušeli jako silné v každodenních gestech soucitu a zájmu o druhé! 

Čtyři inscenace, které pro vás spolu se třemi režisérkami a jedním režisérem na Zelném trhu v této sezoně vytvoříme, by se měly nést v duchu křehkých témat a konkrétních, silných příběhů, až na jednu budou všechny autorské. Pokusíme se jimi oslavit každodenní ženské hrdinství, jež příliš často uniká naší pozornosti, poukázat na moc jazyka, která může být léčivá, prozkoumat pevnost svých kořenů a sílu empatie i bytostně lidskou schopnost humoru, který dokáže smiřovat zdánlivě nesmiřitelné. V druhé půli sezony pak znovuobnovíme provoz legendárního provázkovského fenoménu Studia Dům. Studio Dům – Nová generace se bude věnovat lidem s obrovskými životními zkušenostmi a chutí vtisknout jim tvar na divadle, brněnským seniorům a seniorkám. 

V několika uplynulých měsících svět zaujal místo u našeho stolu a nezavřel za sebou dveře. Proměnil tak naše chápání a prožívání blízkého a vzdáleného, vlastního a cizího. Odkryl zdroje síly, otevírající se každodenně všude tam, kde vycházíme ze sebe, abychom se spojili s druhými – skrze úsměv, dotek, slovo či konkrétní čin. Obdaroval nás poznáním, že spolu jsme silnější, než si myslíme. Že zvládneme cokoliv, pokud si uchováme smysl pro solidaritu, který je živoucím srdcem naší společnosti. Na Provázku věříme, že přichází čas jej posilovat.

Slyšíte jeho údery? Přidejte se k nám!

Martin Sládeček

umělecký šéf DHNP

Čas srdce a Marie Tomanová

Do veřejného prostoru vstupuje Čas srdce prostřednictvím provázkovských vizuálů v grafice Martina Hrdiny a Michala Pavlíka. Jedna sezona, jeden výtvarný umělec, umělkyně či umělecké uskupení. Divadlo Husa na provázku navázalo pro nadcházející sezonu spolupráci s fotografkou Marií Tomanovou. Mikulovská rodačka vystudovala malbu na brněnské FaVU a poté odjela do USA, kde se začala věnovat fotografii. Její snímky využívají Louis Vuitton, Gucci, magazín Vogue i deník The New York Times. Marie je odvážná a nezávislá tvůrkyně, hrdinka, která se vrací do míst, jež kdysi dobrovolně opustila, a přináší nový pohled.

Proč jste na nabídku doprovázet svými fotografiemi aktuální provázkovskou sezonu s názvem Čas srdce vlastně kývla?

Brno je pro mě klíčovým místem. Nejde tak ani o město samotné jako o jeho podhoubí, které je propletené a živené kulturou, divadlem a uměním. To je Brno, které jsem si během studií zamilovala a otevřelo mi první vrátka do umělecké scény. Měla jsem pocit, že jsem neustále obklopená kulturou ikdyž jsem se jen toulala nočními ulicemi Brna. Plakáty a vizuály divadel a výstav mě inspirovali na každém kroku. Tahle moje fascinace propojením umění a veřejného prostoru trvá dodnes a tak jsem měla obrovskou radost, když přišla spolupráce s Provázkem. Stát se součástí toho kreativního podhoubí, které mě během studií formovalo je pro mě velkou ctí a o to víc, když je to sezóna s názvem Čas srdce.

Podle jakého klíče jste použité fotografie s kurátorem Thomasem Beachdelem vybírali?

Chtěli jsme aby ve vybraných fotografiích rezonovala křehkost i vnitřní síla, intimita i velkorysost, hravost ale i zamyšlení nad dnešním světem. Vybrané fotografie v sobě nesou určité protiklady když se podíváte do detailů a zároveň vás nebojácně vyzívají k přímému očnímu kontaktu. Byla jsem nadšená ze spolupráce s Provázkem a designéry Hrdina & Pavlík, díky kterým fotografie dostaly další rozměr. Čas srdce je pro mě o lidech, lidství a vším co nás pojí.

Co vám osobně dodává sílu – k tvorbě nebo k veřejnému angažmá v širším slova smyslu?

Inspiraci a motivaci k tvorbě čerpám z každodenního života, přírody, New Yorku, rodiny, přátel a často reflektuji osobní zkušenost. Touha tvořit je v nečem univerzální a jen záleží na tom, kterým směrem ji pustíme ven na svět, ať už je to formou fotografie, psaní, hraní, malby či jakéhokoliv jiného média. Kreativita jiných lidí, výstavy současného umění, kultura – to vše mě inspiruje a žene dál.